Porovnejte tepovou frekvenci pacienta se srdeční frekvencí zjištěnou vyšetřením EKG.
• Senzor by neměl mít žádné viditelné defekty nebo poškození a neměl by vykazovat změnu barvy. Pokud má senzor pozměněnou
barvu nebo je poškozený, přestaňte jej používat. Nikdy nepoužívejte poškozený senzor nebo senzor s odkrytým elektrickým
obvodem.
• Kabel a kabel pacienta veďte vždy tak, abyste maximálně snížili riziko, že se do nich pacient zamotá nebo se jimi uškrtí.
• Pokud používáte pulzní oxymetrii během celotělového ozáření, senzor musí zůstat mimo ozařované pole. Pokud je senzor
vystaven záření, mohou být odečty nepřesné nebo se během aktivní ozařovací periody mohou zaznamenávat nulové hodnoty.
• Nepoužívejte senzor během vyšetření MRI ani v blízkosti MRI.
• Fungování senzoru mohou narušovat silné zdroje okolního světla, například chirurgické lampy (obzvláště ty s xenonovými
světelnými zdroji), bilirubinové lampy, fluorescenční lampy, infračervené tepelné lampy a přímé sluneční světlo.
• Abyste zabránili narušení činnosti senzoru okolním světlem, přiložte senzor správně a v případě potřeby jej překryjte
neprůhledným materiálem. Pokud při silném okolním světle nepřijmete potřebná opatření, nemusí být měření přesné.
• Vysoké hladiny COHb či MetHb se mohou objevit i při zdánlivě normální hodnotě SpO2. Při podezření na zvýšené hladiny COHb
či MetHb je třeba provést laboratorní analýzu (CO-oxymetrii) vzorku krve;
• Zvýšené hladiny karboxyhemoglobinu (COHb) mohou ovlivnit přesnost měření SpO2.
• Zvýšené hladiny methemoglobinu (MetHb) způsobují nepřesnost měření SpO2.
• Zvýšené hladiny celkového bilirubinu mohou ovlivnit přesnost měření SpO2.
• Nitrožilně podaná barviva, jako je např. indocyaninová zeleň nebo metylénová modř, nebo barvy aplikované externě (např.
nepoživatelný inkoust) mohou ovlivnit přesnost měření SpO2.
• Závažná anémie, nízká arteriální perfuze nebo pohybový artefakt může ovlivnit přesnost odečtů SpO2.
• Nenamáčejte senzor ani jej neponořujte do kapalin. Mohl by se poškodit. Senzor nesterilizujte.
• Senzor nijak nemodifikujte ani neupravujte. Úpravy nebo modifikace by mohly ovlivnit jeho výkon a přesnost.
• Nepokoušejte se opakovaně použít u více pacientů, upravovat, opravovat či recyklovat senzory Masimo ani kabely pacienta.
Mohlo by dojít k poškození elektrických součástí a v důsledku toho i k ohrožení pacienta.
POKYNY
A) Volba umístění
UPOZORNĚNÍ:
poškozené části.
• Viz obr. 1. Upřednostňovaným místem měření je dutina na vnitřní straně ucha (concha cavum [A]). (Na obrázku jsou
dále označeny tragus [B], ušní lalůček [C] a raménko helixu [D].)
• Místo aplikace by mělo být zbaveno nečistot. Před umístěním senzoru je třeba zkontrolovat, zda je místo aplikace
čisté a bez příznaků zarudnutí, otoku, infekce nebo popraskání kůže.
B) Připojení senzoru k pacientovi
1.
Otevřete sáček a vyjměte senzor.
2.
Viz obrázek 2. Vhodným orientováním senzoru zajistěte, aby se hvězdička (1) na raménku světelného zdroje senzoru
nacházela před pacientovým uchem. Zlehka od sebe oddalte raménko světelného zdroje a raménko detektoru tak,
aby mezi nimi vznikla vzdálenost umožňující přetažení senzoru přes ušní lalůček. Vložte raménko světelného zdroje
dovnitř ušního boltce tak, aby přilehlo k povrchu dutiny na vnitřní straně ucha (concha cavum).
3.
Raménko detektoru umístěte na zadní stranu ucha (2). Ploška raménka detektoru z měkčeného materiálu by měla
přiléhat k zadní straně ucha, aniž by došlo k přehnutí kterékoli její části.
4.
Drážku (3) v dolní části senzoru umístěte do polohy, ve které se bude nacházet pod nejmenším úsekem ušního lalůčku.
Po připevnění ušního senzoru E1 lze jeho polohu dodatečně upravit tak, aby bylo zajištěno maximální pohodlí pacienta.
Ujistěte se, že senzor v žádném místě nezpůsobuje stlačení kůže. Doporučuje se, aby se světelný zdroj nedotýkal tragu.
5.
Nelze-li dosáhnout řádného přilehnutí ušního senzoru Masimo k uchu, je třeba zvážit použití senzoru Masimo pro
opakované použití nebo nalepovacího senzoru umístěného v jiném monitorovacím místě.
6.
Pacient musí otočit hlavu na opačnou stranu, než je ucho, ke kterému je senzor připevněn. Upevněte upevňovací
výstupek na kabelu k upevňovací plošce. Sejměte krycí vrstvu z upevňovací plošky. Upevněte plošku k pokožce
v oblasti ramenou pacienta. Viz obr. 3. Neupevňujte ji k oděvu pacienta.
C) Připojení senzoru ke kabelu pacienta
LNCS
1. Postupujte podle obr. 4a. Natočte správně konektory senzoru a kabelu pacienta a konektor senzoru zcela zasuňte do
konektoru kabelu pacienta.
2. Postupujte podle obr. 4b. Zcela uzavřete ochranný kryt.
M-LNCS
1. Natočte konektor senzoru ke konektoru kabelu pacienta, jak je naznačeno na Obr. 5.
2. Zasunujte konektor senzoru do konektoru kabelu pacienta, dokud nedojde k aretaci.
POZNÁMKA: Při změně místa aplikace nebo při opakovaném připojování senzoru vždy nejprve připevněte senzor k místu aplikace
a poté jej připojte ke kabelu pacienta.
Testování při zátěži a cvičení
1. Připojte ušní senzor E1 k pacientovi podle kroků popsaných v části B (Připojení senzoru k pacientovi).
2. Aby se senzor zbytečně neposunoval při větším pohybu pacienta, zajistěte jej na místě. Použijte čelenku. Kabel ušního
senzoru stočte pod bradou a upevněte jej pod čelenkou na opačné straně hlavy, než je umístěn ušní senzor.
Odpojení senzoru
Od kabelu pacienta:
LNCS
1. Postupujte podle obr. 6a. Odklopte ochranný kryt, abyste získali přístup ke konektoru senzoru.
Před použitím se ujistěte, že senzor není mechanicky poškozen a nemá zlomené ani odřené vodiče či
56
6041L-eIFU-0421